Chile – Patagonie a Atacama za dva a půl týdne

V červenci jsme koupili levné letenky do Chile. V půlce listopadu jsme tam vyrazili na dva a půl týdne. Viděli jsme kousek Patagoine, ochutnali jsme Atacamu a mihli se v Santiagu. Dva a půl týdne jsou na Chile málo, i tak toho člověk může vidět dost.

Cesta do Milána a Bergamo

Protože letenky jsme měli koupené z letiště Linate přímo v Miláně, museli jsme si přiskočit dalším letem. Loni, když jsme letěli na Madagaskar, jsme jednu noc strávili v Malpense, což je jen vesnice okolo letiště. Letos jsme se rozhodli, že poletíme do Bergama, tam přespíme a odpoledne přejedeme do Milána na letiště. Bergamo nás mile překvapilo. Horní staré město stojí za návštěvu, byť člověk v Bergamu jen přespává. Cesta do Milána je naprosto bezproblémová, vlaky jezdí každou hodinu asi za 11 euro a z vlakového nádraží jezdí za 5 euro autobusy na letiště Linate každou půlhodinu. Z Milána jsme přeletěli do Říma a odtud rovnou do Santiaga.

Punta Arenas, Puerto Natales a cesta do Torres del Paine

Když jsme přiletěli do Santiaga de Chile měli jsme asi osm hodin, než nám měl letět spoj do Punta Arenas na jihu v Patagonii. Letiště jsme měli plné zuby, ale nějak jsme to museli vydržet. Letěli jsme s místními aerolinkami Sky Airlines. Kromě nich tam létají ještě Latam Airlains. Sky jsou obvykle levnější.

Po příletu do Punta Arenas na úplném jihu Chile, vzali jsme si taxika k hostelu Keoken. Moc fajn bydlení a hlavně teplá sprcha po dvou dnech na letištích a v letadlech. Město Punta Arenas je směsí všech možných kultur, část vypadá jako z Nového Zélandu, část města má chorvatské kořeny a další je zase hodně španělská. Protože byl přelom jara a léta, stmívalo se okolo desáté večer. Na to se hezky zvyká. Dali jsme fajn večeři a padli do postele.

Punta Arenas

Punta Arenas

punta arenas večer

Punta Arenas v cca 10 hodin večer

Druhý den jsme vyrazili do Puerto Natales. V Punta Arenas je trochu matoucí, že tam není klasické autobusové nádraží ale jednotlivé společnosti mají roztroušené své kanceláře i s autobusy po celém městě. Je vhodné si koupit jízdenku předem. My jeli se SurBus. Za tři hodiny jsme byli v Puerto Natales. Protože to je odtud kousek od národního parku Torres del Paine, je město celkem turistické.

Puerto Natales

Puerto Natales

záliv v puerto natales

Záliv v Puerto Natales

Další den v sedm ráno jsme vyrazili na autobus směr Torres del Paine. Protože jim národní park několikrát trochu shořel, berou ochranu dost vážně. Už v autobuse jsme dostali papíry od CONAF (správce národních parků), kde jsme museli podepsat, že bereme na vědomí pokuty. Co si pamatuji, za manipulaci s ohněm mimo povolená místa by to bylo za 4000 dolarů a až půl roku podmínka. Cigáro jsem si tedy nikde na treku opravdu nedal. U vstupu do parku nás všechny nahnali do budky rangerů, tam si nás zapsali, pustili nám pětiminutové video, jak se máme chovat a už jsme svištěli ke katamaránu. Venku pršelo jak z konve a bylo okolo 3° nad nulou.

Tores del Paine

Katamarán nás měl hodit do Paine Grande, což byl náš první kemp. Odbočím – v Torres del Paine si musíte zarezervovat kemp předem, byť budete spát ve vlastním stanu. Pokud nemáte zajištěné spaní, správci CONAFu by vás nemuseli pustit. Nás nikdo nekontroloval, ale je fakt, že ještě zdaleka nebyla hlavní sezona. Ale zpět na katamarán. V půlce cesty začalo hustě sněžit. Trochu jsme si posteskli, že jsme nečekali, že první sníh zažijeme ve stanu. Když jsme dorazili, ještě v dešti jsme postavili stan a vyrazili okolo jedné hodiny k ledovci Grey Glacier. Přestalo pršet i sněžit a na občas se dokonce objevilo slunce. Ke Grey Glacier to bylo 11 km tam a 11 zpět. Podle ukazatelů 3,5 hodiny jedním směrem. Z naší zkušenosti to sedí. Cesta k ledovci i ledovec sám jsou nádherné. Je potřeba počítat s tím, že to není procházka po upravených chodnících. Pohorky jsou nezbytnost, budete chodit v potůčcích, po skalách, v bahně. Nebudu se rozkecávat, fotky, myslím, stojí za to.

katamarán k paine grande

Katamarán do Paine Grande

cesta ke grey lake

Jezero po cestě k Gray Lake

lake gray

Grey Lake

gray lake znovu

Lepší pohled na Grey Lake

grey glacier

Grey Glacier

Druhý den jsme se probudili do nádherného dne. Po dešti a sněhu ani známka a vyrazili jsme k druhé zastávce Camping Francés. První část cesty má člověk před sebou masiv Torres del Paine a to se jen tak neokouká. Po pár hodinách jsme dorazili do Camping Italiano. Někde píšou, že má být zavřený, je otevřený, jen je to fakt hodně základní kemp. Tam jsme nechali velké bágly a vyrazili jsme do Valle Francés. Po půl hodině jsme dorazili na první vyhlídku na ledovec. Tam by rozhodně člověk skončit neměl. Pokračovali jsme další asi hodinu k vyhlídce na údolí Valle Francé. To už celkem stojí za to. Vyplatí se však ještě pokračovat asi hodinu a půl na Britanico Lookout. Tato vyhlídka je výše a přímo uprostřed masivu Torres del Paine a určitě se jedná o jednu z nejkrásnějších vyhlídek, jaké jsem viděl. Vrátili jsme se dolů do kempu Italiano a po půl hodině jsme dorazili do kempu Francés.

kemp paine grande

Ráno v Paine Grande

torres del paine

Výhled na Torres

valle francé vyhlídka

Valle Francé první vyhlídka

vyhlídka valle francé na druhou stranu

Pohled z vyhlídky na druhou stranu

Vyhlídka Britanico 1

Cesta k vyhlídce Britanico

vyhlídka britanico 2

Masivy okolo vyhlídky Britanico

vyhlídka britanico 2

Nejlepší výhled z Britanica

Další den ráno pro změnu pršelo a foukal opravdu dost silný vítr. Obecně, nepromokavé oblečení, které neprofoukne je tam nutnost. Bez toho by se z krásného treku mohl stát celkem nepříjemný pochod. Dalších asi šest hodin jsme šli mezi horským masivem a jezerem ke kempu Central Torres. Přestože jsme očekávali, že to bude jen lehká procházka, bylo překvapivě náročná a překvapivě pěkná trasa. I v celkem hnusném počasí to stálo za to. I když na druhou stranu, myslím, že právě takové počasí k Patagonii patří.

kemp francés

Ráno v kempu Francés

cesta k central torres

Cesta k Central Torres

torres del paine výhledy

Výhledy na Torres del Paine

torres del pain central torres

A ještě jeden výhled na masiv

květiny v patagonii

Červené kytky byly všude

Další den ráno jsme se rozhodovali, zda zkusíme vyběhnout k základně věží, což by bylo asi 4 hodiny tam a 4 zpět, ale vzhledem k tomu, že se tam dost držely mraky a my byli celkem hotoví, rozhodli jsme se to nehrotit. Protože nám ujel první autobus do Puerto Natales, ještě jsme si vyběhli na menší trek u vstupu do parku. Potkali jsme tam celkem dost alpak a další jiné zvířeny.

alpaka v torres del paine

Alpaka v Torres del Paine

Isle of Magdalena

Vrátili jsme se do Puerto Natales, vyzvedli věci, které jsme si nechali v hostelu a přejeli rovnou zpět do Punta Arenas. Tam se ubytovali, přespali a druhý den jsme vyrazili na tučňáky na Magdalénin ostrov. Protože bylo moře prý neklidné, menší lodě nevyjížděly. Na poslední chvíli jsme tedy taxíkem přejeli do přístavu Tres Puentes a tam si koupili lístek u kasy. Dvě hodiny tam, dvě zpět a hodina na ostrově. Tučňáků tam je opravdu dost. Stojí za to si tam vyjet, nicméně pokud nejste ornitologové, není to taková pecka.

Vrátili jsme se, přespali opět v hostelu Keoken a ráno jsme vyrazili na letiště směr Calama v poušti Atacama na severu  Chile.

Calama a San Pedro de Atacama

Přesun nebyl bezproblémový. Měli jsme hodinu a půl na přestup v Santiagu. Když jsme ale už hodinu čekali na bágly, znervózněli jsme. Po hodině bágly přijely a my sprintovali k check-inu. Tam nám řekli, že letadlo už je zavřené a bágly nám vzít nemůžou. Naštěstí Klára zpražila kluka za přepážkou tak, že letadlo se jim ještě podařilo otevřít a my v pohodě i s bágly odletěli. Jednu noc jsme přespali v Calamě, ráno si půjčili auto na letišti a vyrazili jsme do San Pedra. San Pedro já krásné malé hliněné městečko. V centru to je ale jeden hostel vedle druhého, tak jsme se ubytovali kus od centra a rovnou jsme vyrazili na první výlet k vykopávkám Pukará de Quitor. Vykopávky nejsou moc zajímavé, ale nad nimi jsou krásné vyhlídky. Pouštní klima mě však celkem dalo zabrat. Večer jsme ještě vyrazili do Valle de Luna.

poušť atacama

První zastávka v poušti

 

Kostel v San Pedro de Atacama

Kostel v San Pedro de Atacama

pouštní vír

Vír hned první den

Pukará de Quitor

Pukará de Quitor

Duna ve Valle de luna

Duna ve Valle de luna

Výhledy do Valle de Luna

Výhledy do Valle de Luna

Valle de Luna

A poslední momentka z Valle de Luna

Laguny Chaxa, Miscanti, Miñiques a Cejar

Další den jsme vyrazili objíždět laguny. Ke všem výše se dá v pohodě dostat vlastním obyčejným autem. První byla Chaxa. Z hlavní silnice to je asi 20 kilometrů salinami, totálně prosolenou pouští. Uprostřed totálně mrtvé země je slaná laguna plná bezobratlých živočichů, kterými se krmi plameňáci. Tohle jsem celkem nečekal.

Laguna chaxa

Laguna Chaxa

Plameňáci v laguně Chaxa

Plameňáci v laguně Chaxa

sopky atamaca

Sopky jsou v okolí všude

Další byly horské laguny Miscanti a Miñiques asi 70 kilometrů od Chaxy. Ty jsou už v celkem slušné nadmořské výšce okolo 4500 m n.m. a jsou sopečného původu. Člověk se nedostane úplně k vodě, ale i tak to stojí za to. Po cestě zpět jsme se zastavili u laguny Cejar. Kromě ní tam jsou i další dvě laguny a v jedné z nich se dá koupat. Voda je dost slaná, takže člověk může splývat na hladině jako v mrtvém moři. Odtud jsme se vrátili zpět do města.

silnice v atacamě na severu chile

Cesta k horských lagunám

poušť atacama

Rozkvetlá poušť po cestě

Laguna Miniques

Laguna Miniques

Opět menší vsuvka. V San Pedru je mraky agentur, které nabízejí zájezdy ke všem lagunám, apod. My měli auto a ne, že by to vyšlo levněji, ale člověk byl svým pánem. Když jsme přijeli k laguně Cejar byli jsme tam úplně sami. Po hodině, když jsme odcházeli, najelo tam několik autobusů plných turistů. Byli jsme rádi, že odjíždíme.

Salar de Tara

Další den jsme si zaplatili jediný výlet s průvodcem k Salar de Tara. Dojeli jsme k hranicím s Bolívií po normální silnici a potom přes hodinu off road. Mít vyšší auto, asi by to taky šlo, ale je nutné jet celkem dlouho po poušti a bez dobré GPS bych měl trochu obavu, abych našel cestu. Nicméně peněz za výlet jsme nelitovali, protože samotná laguna byla nádherná a po cestě jsme míjeli skalní útvary, které vznikly jako „plasma bomby“, které vystřelila sopka.

Skály po cestě k Salar de Tara

Skály po cestě k Salar de Tara

skály atacama

Další skály

skály u salar de tara

Okolí Salar de Tara

salar de tara

A konečně samotné Salar de Tara

Termas de Puritama a Chiu Chiu

Poslední den v San Pedro jsme se stavili ve Valle de Muerte a vyrazili jsme k termální řece Termas de Puritama asi 30 kilomotrů severně od San Pedra. V poušti teče termální řeka, která má asi 33°, což je celkem příjemná teplota. Řeka tvoří malé bazénky a vodopády. Vykoupali jsme se, prolezli všechny bazénky a vyrazili jsme směr Calama a Chiu Chiu, kde jsme měli zajednané ubytování. V Chiu Chiu je hezký kostel (prý nejstarší v Chile) a náměstíčko, jinak to je velmi rurální místo.

Cesta k Termas de Puritama

Cesta k Termas de Puritama

termas de puritama

Jezírka v termální říčce

Kaktusy v poušti

Kaktusy v poušti po cestě k Termas de Puritama

kvetoucí kaktusy atamaca

I kvetoucí kaktusy

Kostel v Chiu Chiu - nejstarší v chile

Kostel v Chiu Chiu

Ráno jsme sedli na letadlo a přeletěli na poslední noc do Santiaga.

Santiago de Chile

Po příletu jsme autobusem dojeli do centra. Z letiště jezdí dvě linky, jedna na metro (zelené autobusy), druhá jezdí ještě pár zastávek do centra. Ubytovali jsme se v hostelu CLH Suites, moc fajn ubytování s terasou na střeše. Rovnou jsme vyrazili na hlavní náměstí Plaza de Armas a odtud rovnou na rybí trh, kde jsme si dali vyhlášeného červeného kraba (king crab). Stihli jsme ještě výšlap na vyhlídku nad Fuerte Neptuno, která rozhodně stojí za to. Večer jsme koupili šampaňské poseděli na terase a šli spát.

Náměstí Plaza de Armas - santiago de chile

Náměstí Plaza de Armas

Kašna na Plaza de Armas v Santiago de Chile

Kašna na Plaza de Armas

santiago de chille fontána

Kousek od centra Santiaga

Santiago de Chile

Poslední výhled na Santiago

Ráno jsme potom odletěli zpět do Milána.

Pár poznámek k Chile

  • Cestu po Chile je potřeba plánovat, obzvlášť pokud máte málo času. Museli jsme si předem zarezervovat kempy v Torres del Paine, jinak by nás nepustili do parku. Museli jsme si nakoupit letenky a naplánovat skoro každý den.
  • Chile je celkem drahé. To nás kapku překvapilo. Jídlo v celkem normální restauraci přijde na 8000 – 15 000 pesos (cca 250 Kč – 500 Kč), v obchodech jsou ceny cca jako u nás, někdy lehce vyšší. Dvoulůžkový pokoj v hostelu s vlastní sociálkou a snídaní vyjde na cca 1500 Kč – 2500 Kč. Skoro všude ale berou karty.
  • Na hraních dostanete papírek od imigračního. Ten nesmíte ztratit. Kromě toho, že v rámci podpory turistického ruchu na tento papír dostanete slevu, protože nebudete platit daň, jej budete muset odevzdat i na zpáteční cestě z Chile.
  • Skoro nikde se nesmí kouřit. V národních parcích jsou dost drsné pokuty (např. 4000 dolarů a až půl roku nepodmíněně, pokud by vás chytli s cigárem nebo otevřeným ohněm v Torres del Paine). Nesmí se ale kouřit ani v hospodách na terase.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *