Mikrotransakce jako herní mor

V různých herních magazínech se pravidelně můžeme dočítat, že ta či ona online hra přechází z předplatného na mikrotranskace. Jsou opravdu tak zhoubné, jak jsou často prezentovány?

Pomineme-li sociální casual hry na Facebooku, jako je například populární a značně profláklé Farmville, a zůstaneme u klasických online her, bez ohledu na žánr, je odpověď, zda jsou mikrotransakce zhoubné, jasná. Ano jsou zhoubné.

Menší upřesnění

Než se přijdu k argumentům, proč lze mikrotransakce označit jako mor pro online hry, je třeba si je nejdříve definovat. Klasický model vychází z předplatného, kdy si hráč zaplatí vstup do hry na určitou dobu. Získá pouze přístup do hry, dál už záleží na něm samotném, co bude dělat. Zda bude úspěšný nebo ne, bude záležet pouze na jeho schopnostech a především na času, který bude schopen hře věnovat. To samo o sobě rozhodně není ideální rozpoložení. Běžný smrtelník nemůže ve hře konkurovat někomu, kdo jí podřídil značnou část svého života. Faktem zůstává, že jejich herní alter ega, mají výchozí pozici stejnou.

Mikrotransakce využívají hezký trik, že hra je nabízená zdarma. V poslední době se rozšířilo označení freemium, které mi je osobně značně odporné. V základní verzi je značně očesaná a v podstatě nekompletní, ale zdarma. Za vyzkoušení přeci nic nedáte, tak proč ji nezkusit? Je to tak lákavé. Ano. Tohle z marketingové hlediska skutečně funguje. Sám jsem si několik takových her stáhl a dokonce je i chvíli hrál. Obvykle, než hra dospěla do stadia, kdy si provedení nákupu vysloveně řekla.

Chceš tenhle senzační meč? Prodávám ho za dva diamantíky. Koupit si je můžeš na www.blablabla.com a budeš nejsilnější ve hřě.

Autoři těchto her obvykle vytvoří „jakoby“ paralelní měnu, která se však musí směňovat za reálné peníze. Obvykle neřeknou: „Tenhle meč tě vyjde na 1,5 dolaru.“ ale zabalí to do nějakých diamantů nebo podobného nesmyslu. Mikrotransakce bych rozdělil do dvou skupin, stejně jako nádory. Tedy na maligní (zhoubné) a benigní (nezhoubné). Nezhoubné mikrostransakce se týkají předmětů nebo věcí, které hráčům nedají konkurenční výhodu. Pouze uspokojí jejich touhy po určitých virtuálních fetiších. Příkladem jsou různé oblečky nebo zvířátka, která mají jen vizuálně upoutat. Zhoubné mikrotransakce poskytují konkurenční výhodu. Lze tedy nakupovat za reálné peníze lepší vybavení, mít více možností apod. Ty hru ničí.

Proč miktrotransakce ničí hry?

Hra obecně má v lidské společnosti výsadní postavení. S tím přišel již před přibližně čtyřiceti lety Johan Huizinga. V knize Homo Ludens přikládá hře jako kulturnímu fenoménu jeden z nejzákladnějších rysů a tím je oddělenost herního prostředí od okolního světa. Právě díky tomuto oddělení může herní princip vůbec fungovat. Nezáleží na formě hry, ale díky tomu, že je jasně řečeno: „Tady je hra a tady je už reálný svět.“ mohou ve hře fungovat principy, které by v reálném světě nemohly fungovat. Těmi principy jsou především pravidla.

Hra je tedy prostor oddělený od reálného světa, ve kterém platí určitá pravidla. Tato pravidla ale platí bez výjimky pro všechny účastníky hry, jakmile by přestala platit byť jen pro jednoho z nich, celá hra by pozbyla smysl. Ve hře nezáleží na majetku nebo sociálním postavení.

Jak to souvisí s mikrotransakcemi? Klasické předplatné umožní pouze vstoupit do hry, dál už platí pro všechny hráče stejná pravidla. Oddělený prostor hry je tedy zachován. Miktrotransakce ale narušují platnost stejných pravidel pro všechny. Průnik peněz z reálného světa potom zničí odlišnost herního prostoru. V tom tkví nejhorší dopad mikrotransakcí a troufám si říct, že mnoho lidí, byť třeba jen podvědomě, cítí narušení herního prostoru a tím i podkopání základních principů hry.

Podřezávání si větve

Na závěr si představme pár příkladů. Kolik lidí by asi bavilo hrát nebo se jen dívat na fotbal, kdyby si mohl nejbohatší tým přikoupit dvanáctého hráče? Nebo kdyby si předplatil, že jeho hráči dostanou červenou kartu až po třech žlutých v jednom zápase? Ve sportu je každé nedovolené překročení pravidel trestáno a kdo se pokouší získat výhodu díky penězům, které má k dispozici, bývá dříve či později potrestán. Některé online hry se pomocí mikrotransakcí snaží takový postup legitimizovat. Výhodný obchodní model se snadno však může obrátit proti jeho tvůrcům, protože vytvářet hry, které popírají nejzákladnější podstatu her samotných nemůže mít dlouhého trvání.

Komentáře k “Mikrotransakce jako herní mor

  1. Co si pamatuji, tak mě chytla hra BF: Heroes, tam sice bylo lepší, když si člověk připlatil, ale prakticky šlo hrát i bez toho. Ostatně všechny battlefieldy mě uchvátili. Ale většinou mě baví chvíli a pak je čas zase pracovat :-).
    Zastávám ale názor, že lepší je míti hru v krabici a zaplatit za ni sice jednou, ale zato vyšší cenu. Ona pokud vás chytne, tak to vyjde častokrát i levněji.
    Mě ale vždy bavilo více tvořit než hrát si :-).

    • Souhlas. Tvoření je náročnější, ale ten pocit, když člověk něco dodělá je super. Když dohraju hru (za poslední rok asi 2), tak většinou nic… zazvonil zvonec a pohádky je konec.

  2. Já teda vidím fotbal naprosto odlišně. Hráči mají stejnou výchozí pozici (když se narodili), ano, ale jejich další vývoj úspěch také záleží na kvalitě prostředí, kvalitě trenérů,stadionu a plno jiných věcí a to je většinou založeno na finanční síle rodičů, klubu kde trenuji apod. A ve fotbale je pravidlo 11hráčů(tu vidím jako stejnou výchozí pozici), ale model „freemium je i tam“, neboť jeden klub si může dovolit koupit 11hráčů každého za 100m, jiný jenom za 10. Peníze jsou klíčové. A dovedeno do extrému, může proti top týmu nastoupit tým amaterů z horní dolní… :-)
    Stejně tak čas, některý klub investuje desítky let výchově hráčů a jiný klub si hráče hned koupí.

    • Díky za komentář, ale nesouhlasím. Ve freemiu si hráči mohou koupit konkurenční výhodu, která do jisté míry mění pravidla hry. Příklad s fotbalem, který jsi uvedl spíš sedí na tenhle scénář – člověk hraje wowko, nebo nějakou jinou online hru. Neinvestuje do ní peníze, ale svůj čas. Čím víc času investuje, tím je v dané hře a především v rámci pravidel dané hry lepší. Stejně jako fotbalový klub investuje peníze namísto času a čím více peněz investuje, tím se také zlepšuje. Ani v jednom případě aktéři nezískají výjimku z pravidel. Problém freemia je v tom, že v mnoha případech neplatí stejná pravidla pro všechny hráče. Graficky by to šlo znázornit, že zatímco se neplatící hráč pohybuje v pomyslném kruhu pravidel o průměru deset centimetrů, platící hráč se bude pohybovat v kruhu o průměru dvanáct centimetrů.

      • Neplatící hráč má herní pravidla a principy vždycky stejná, jediný co se mezi platícím a neplatícím mění, jak rychle postupují ve hře. Pochybuji, že v nějakých hrách to bude ala neplatící hráč může např. jenom chodit, zatímco platící může i lítat. To že někdo má placený meč a někdo ne, přece není změna pravidel hry. Nebo můžeš popsat kterou/é situace tím myslíš.

        • Konkrétně se mi vybavuje Dungeon runners, kterou jsem zkoušel před pár lety. Asi deset minut bylo bez problémů, potom jsem ale udělal nějaký quest a jako odměnu jsem měl dostat meč, tuším. Jenže hra mi na tvrdo řekla, že pokud si chci vybrat tenhle předmět musím zaplatit. Pokud bych to převedl do konkrétního pravidla, tak by to bylo asi nějak takto; Platící hráč: pokud splníš úkol – dostaneš odměnu, naprosto jednoduché pravidlo. Neplatící hráč – pokud splníš úkol – a zaplatíš – dostaneš odměnu. A tady už je rozdíl v pravidlech. Je to jen příklad, ale s podobným dvojím metrem jsem se už setkal vícekrát.
          Hodně záleží, jak k tomu hra přistoupí. Například LOTRO k mikrotransakcím přistoupilo s citem, cca 40 hodin nepotřebuješ zaplatit ani korunu. Potom se musíš rozhodnout, buď zaplatíš nebo na hru kašli. Je to relativně férový přístup, protože neexistuje něco mezi.

          • Už si rozumíme, já si neuvědomil, že pod mikrotransankce nespadá jen freemium, ale vlastně i jiné druhy, tak jako např u androidu jsem se nyní setkal, kdy se dá zahrát 1-2levely a následně je pro dokočení těch levelů nutné si koupit za real money lepší zbraně, štíty,brnění atd…

            Tady začíná být celkem zajímavé, kolik různých modelů je, respektive kdy a jak chtějí různé hry různými způsoby získat peníze.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *