Malý návrat do Středozemě

S MMORPG jsem docela dlouho koketoval. Zkoušel jsem různé hry ať už na placených serverech nebo na pirátských verzích. Začátky mě bavily takřka vždy. Obvykle ale přišlo období nudného grindování a já to zabalil. K žádné hře, kterou jsem takhle opustil, jsem se nevrátil. Až na Lord of the Rings Online.

Před rokem jsem asi dva měsíce trávil tu a tam pár hodin ve Středozemi. Nemůžu říct, že bych z toho tenkrát byl nějak u vytržení. Taky jsem si musel projít grindovacími pasážemi a zabíjení 10 medvědů, 15 rozzuřených medvědů nebo 20 medvědů zkázy nebylo nic neobvyklého. Přesto ve mně tohle MMORPG zanechalo určitý pocit. Těžko říct, jestli to bylo světem, který jsem znal z knih a filmů, umírněnou a uvěřitelnou grafickou stránkou nebo absencí desítek prudičů a dětí na každém kroku. Když LOTRO přešel na mnou tolik nenáviděný systém mikrotransakcí, rozhodl jsem se, že poznám svého nepřítele.

Samozřejmě, že kecám. Protože měla být slušná část hry zadarmo, chtěl jsem se tam prostě nezávazně vrátit.

První dojmy z LOTRO zadarmo

Mile mě překvapilo, že i jako neplatící uživatel jsem alespoň z počátku k dispozici takřka plnohodnotné možnosti. Ty se samozřejmě v průběhu hry krátily a ubývalo jich. Ne však tolik, aby s tím člověk praštil. Podařilo se jim to docela pěkně vyvážit. V rozhodnutí vrátit se do Středozemě hrál roli i fakt, že mikrotransakce nejsou jedinou možností jak se dostat k plnohodnotnému hernímu obsahu. Existuje možnost zaplatit si VIP členství, které ve své podstatě supluje a cenou i odpovídá klasickému předplatnému.

Druhým pozitivním zjištěním bylo, že například datadisk Mines of Moria lze koupit i v českých e-shopech za nějaké dvě stovky. Uživatel je potom kdesi na půli cesty mezi neplatícím a VIP klientem.

Třetí klad je, že pokud si to člověk chce zahrát s kamarády nemusí nikoho přemlouvat, aby vyplázl nějakých 1500 Kč jen, aby se dostal do hry. Takhle jsme se ve třech domluvili a všichni tři jsme začali od nuly. Pokud člověk hraje s lidmi, které osobně zná, herní zážitek je zcela rozdílný.

Nakonec jsem ale neměl tolik času, takže mi moji spolubojovníci odskočili o hezkých pár úrovní. Zde se projeví vyváženost herního systému. Na rozdíl například od WoW, kde 5 úrovní znamenalo takřka nepřekonatelnou propast, tady i 15 úrovní nic extra neznamená. Zkrátka vymakané postavy nejsou nesmrtelní superhrdinové, pokud za klávesnicí a myší sedí neumětel, jako jsem například já.

Pokud byste náhodou na serveru Gilrain potkali skvěle sehranou dvojici – elfí lovkyně jménem Vakoveverka a trpasličí rune keeper v dámských šatech jménem Houhejhajm, je možné že bude někde poblíž umírat neschopný champion trpaslík Halthelm (použil jsem generátor jmen).

Jak to tedy je?

Celkově mi zkušenost s mikrotransakčním LOTRO trochu změnila můj pohled na mikrotransakce. Pořád to považuji za prasárnu, která zabíjí hry. Je ale vidět, že pokud se to uchopí správně nemusí to hru zkazit. Bohužel vstupy do hnusného prohlížeče zakoupitelných věcí, opravdu kazí atmosféru Středozemě.

A trpaslíci na koních prostě vypadají divně…

Komentáře k “Malý návrat do Středozemě

  1. Pěkné shrnutí. Já jsem hrál LOTRO, když byl ještě placený, ale nijak zvlášť mě nechytnul. To ale bylo asi tím, že moje první MMORPG byl WOW, který jsem hrál dloooouho s kamarády, LOTRO už jsem hrál sám. Teď už nemám na dlouhé hraní moc času, tak si občas na rozptýlení střihnu nějakou flashovku, třeba Goodgame empire, u toho člověk nezakysne nadlouho:-).

    • Mně se LOTRO líbilo hlavně kvůli atmosféře, navíc jsem tam nepotkával mnoho různých blbců. WOW zase příliš nechytnul mě. Na můj vkus tam bylo moc powergamingu a málo RP. Taky už nemám čas, ale chystám se vyzkoušet Guid Wars 2.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *